Aloisie Weinfurterová zpracovala na sklonku svého života dlouhodobě vedený rozsáhlý archiv svých zápisků, postřehů a novinových článků do zajímavé knihy. Cit pro jazyk a smysl pro historii a vlastenectví učitelky českého jazyka a dějepisu umožnil A.W. vytvořit poutavé čtení. Popis událostí začíná podzimem 1938, končí na jaře 1973, dva roky před úmrtím autorky.  Je rozdělen do pěti částí. A. Weinfurterová neměla vlastní rodinu. V důchodovém věku se starala o vnuka své sestry, který dnes považuje za svoji morální povinnost, se postarat, aby výstižné a pravdivé svědectví si mohli přečíst všichni, které bude zajímat.