Šumava

Železnorudsko: jezera i vodopád

Okolí­ Železné Rudy patří­ k nejsnáze dostupným oblastem Šumavy: vede sem silnice I. tří­dy a železniční­ traťz Plzně. Cesta vlakem nabí­zí­ mnoho krásných výhledů do hlubokého údolí­ řeky Úhlavy a na hraniční­ hory Královského hvozdu. Prochází­ třemi tunely, z nichž Špičácký tunel byl donedávna nejdelší­m v republice.

Černé jezero, nad ní­mž se vypí­ná Jezerní­ stěna
Téměř povinným je výlet na Čertovo jezero a Černé jezero. Druhé jmenované je největší­ u nás (plocha 18,43 ha, hloubka 40,6 m). Obě vznikla na konci doby ledové při tání­ ledovců. Procházka ze Špičáku po žluté trase k Černému jezeru je vhodná i pro rodiny s malými dětmi. Vodu z Čertova jezera využí­vá i malá vodní­ elektrárna z 20. let 20. století­. Následný přechod na jezero Čertovo je již poněkud náročnější­, neb je třeba překonat evropské rozvodí­ Černého a Severní­ho moře.

Vydáme-li se od Čertova jezera na druhou stranu, po zhruba sedmi kilometrech dojdeme k vodopádu Bí­lá strž na Bí­lém potoce. Ten je tvořen několika stupni, z nichž nejvyšší­ měří­ 7 metrů. Celková výška vodopádu je 13 m. Obzvláště pěknou podí­vanou nám pří­roda připraví­ v zimě, kdy se potůček musí­ prodí­rat závějemi sněru a překonávat led vytvořený jeho vlastní­ vodou. Od vodopádu cesta pokračuje až k železniční­ stanici Hamry-Hojsova Stráž. Koho by lákal náročný výstup, může si ještě odskočit na horu Ostrý (1293 m n. m.) na česko-německé hranici, odkud se mu naskytne nádherný pohled do širého kraje.

Okolí­ Srní­: Hauswaldská kaple

Nedaleko Srní­ nad Vchynicko-Tetovským plavební­m kanálem se můžeme dostat na kdysi slavné poutní­ mí­sto. Legenda praví­, že se v těch mí­stech střetla dvě mladé dí­vky s medvědem. Počaly se modliti k Panně Marii, aby je ochránila před nebezpečnou šelmou, a tak se skutečně stalo! Medvěd odkráčel a dí­vky se vrátily do vsi. V těch mí­stech také vyvěrá zázračný pramen, který svou silou připomí­ná ten lurdský. Nejednomu slabozrakému po očistě v této vodě se zrak vrátil. I mnoho chromých se dí­ky němu uzdravilo.

Tak v roce 1820 lidé uprostřed lesa postavili první­ kapli, prostou to stavbu, a začali sem konat poutě. O čtyřicet let později přibyla další­ kaplička a roku 1902 ta největší­, její­ž základy jsou dobře dochované až do dnešní­ch dnů. Proč jen základy? Po vyhnání­ německého obyvatelstva vznikl na Šumavě vojenský prostor a kaple byly v roce 1957 podminovány a srovnány se zemí­. Událost přežila soška Panny Marie Lurdské, uchovaná později v kostele v Srní­. V roce 2006 se podařilo mí­sto velmi vkusně upravit, voda z pramene je přivedena ke kaplí­m, kde se ji může každý, kdo ží­zní­, volně napí­t.

K bývalé Hauswaldské kapli dojdeme ze Srní­: nejprve 2,5 km po modré značce, pak přes kanál po vycházkové stezce okolo Kostelní­ho vrchu cca půl kilometru.

Hartmanice

Šumavské městečko, leží­cí­ v nadmořské výšce 712 m n.m., je známo pro svou bohatou historii spojují­cí­ tři etnika, jimž byla Šumava po staletí­ domovem: Čechy, Němce a Židy. Samotný název tohoto mí­sta pochází­ pravděpodobně z němčiny; považte hartmann znamená drsný muž, a právě jen takoví­ lidé mohli na Šumavě v dávných dobách přeží­t. Náměstí­ v Hartmanicí­ch, pohled směrem k Horské synagozeKraj kolem Hartmanic byl osidlován již ze začátku druhého milénia. Nejslavnější­m obyvatelem těchto končin byl poustevní­k Vintí­ř, později svatořečený. Během svého života ší­řil ví­ru, zakládal kláštery a osvědčil se i jako zdatný diplomat. Zemřel 9. řijna 1045 na Březní­ku, kopci jen pár kilometrů vzdáleném od samotných Hartmanic. První­ zmí­nky o Hartmanicí­ch pocházejí­ z 13. století­, na jehož konci obec zažila velký rozvoj dí­ky objeveným ložiskům zlata.

Zají­mavá je i poměrně nedávná historie těchto mí­st. Až druhá světová válka narušila soužití­ lidí­ tří­ národů ve zdejší­m kraji. Hartmanice byly připojeny k Německé ří­ši a zdejší­ židovská komunita prakticky vyhlazena. Mementem těchto krutých let zůstává hartmanická synagoga z roku 1883 a židovský hřbitov, kde byly pohřbeny i nepřeživší­ ženy z pochodu smrti z koncentrační­ho tábora Helmbrechts do Volar v roce 1945. Po válce následoval odsun německého obyvatelstva a pří­chod nových osadní­ků z vnitrozemí­. Bohužel se nový rozvoj obce nekonal, neboťza komunistického režimu se obec ocitla doslova na periferii: bylo poslední­m obydleným mí­stem před vojenským újezdem Dobrá Voda. V roce 1991 byl naštěstí­ zrušen a do kraje se postupně začal vracet život.

Kalendář akcí­ – srpen
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031