Šumava
Železnorudsko: jezera i vodopád
Okolí Železné Rudy patří k nejsnáze dostupným oblastem Šumavy: vede sem silnice I. třídy a železniční traťz Plzně. Cesta vlakem nabízí mnoho krásných výhledů do hlubokého údolí řeky Úhlavy a na hraniční hory Královského hvozdu. Prochází třemi tunely, z nichž Špičácký tunel byl donedávna nejdelším v republice.
Téměř povinným je výlet na Čertovo jezero a Černé jezero. Druhé jmenované je největší u nás (plocha 18,43 ha, hloubka 40,6 m). Obě vznikla na konci doby ledové při tání ledovců. Procházka ze Špičáku po žluté trase k Černému jezeru je vhodná i pro rodiny s malými dětmi. Vodu z Čertova jezera využívá i malá vodní elektrárna z 20. let 20. století. Následný přechod na jezero Čertovo je již poněkud náročnější, neb je třeba překonat evropské rozvodí Černého a Severního moře.
Vydáme-li se od Čertova jezera na druhou stranu, po zhruba sedmi kilometrech dojdeme k vodopádu Bílá strž na Bílém potoce. Ten je tvořen několika stupni, z nichž nejvyšší měří 7 metrů. Celková výška vodopádu je 13 m. Obzvláště pěknou podívanou nám příroda připraví v zimě, kdy se potůček musí prodírat závějemi sněru a překonávat led vytvořený jeho vlastní vodou. Od vodopádu cesta pokračuje až k železniční stanici Hamry-Hojsova Stráž. Koho by lákal náročný výstup, může si ještě odskočit na horu Ostrý (1293 m n. m.) na česko-německé hranici, odkud se mu naskytne nádherný pohled do širého kraje.
Okolí Srní: Hauswaldská kaple
Nedaleko Srní nad Vchynicko-Tetovským plavebním kanálem se můžeme dostat na kdysi slavné poutní místo. Legenda praví, že se v těch místech střetla dvě mladé dívky s medvědem. Počaly se modliti k Panně Marii, aby je ochránila před nebezpečnou šelmou, a tak se skutečně stalo! Medvěd odkráčel a dívky se vrátily do vsi. V těch místech také vyvěrá zázračný pramen, který svou silou připomíná ten lurdský. Nejednomu slabozrakému po očistě v této vodě se zrak vrátil. I mnoho chromých se díky němu uzdravilo.
Tak v roce 1820 lidé uprostřed lesa postavili první kapli, prostou to stavbu, a začali sem konat poutě. O čtyřicet let později přibyla další kaplička a roku 1902 ta největší, jejíž základy jsou dobře dochované až do dnešních dnů. Proč jen základy? Po vyhnání německého obyvatelstva vznikl na Šumavě vojenský prostor a kaple byly v roce 1957 podminovány a srovnány se zemí. Událost přežila soška Panny Marie Lurdské, uchovaná později v kostele v Srní. V roce 2006 se podařilo místo velmi vkusně upravit, voda z pramene je přivedena ke kaplím, kde se ji může každý, kdo žízní, volně napít.
K bývalé Hauswaldské kapli dojdeme ze Srní: nejprve 2,5 km po modré značce, pak přes kanál po vycházkové stezce okolo Kostelního vrchu cca půl kilometru.
Hartmanice
Šumavské městečko, ležící v nadmořské výšce 712 m n.m., je známo pro svou bohatou historii spojující tři etnika, jimž byla Šumava po staletí domovem: Čechy, Němce a Židy. Samotný název tohoto místa pochází pravděpodobně z němčiny; považte hartmann znamená drsný muž, a právě jen takoví lidé mohli na Šumavě v dávných dobách přežít. 
Kraj kolem Hartmanic byl osidlován již ze začátku druhého milénia. Nejslavnějším obyvatelem těchto končin byl poustevník Vintíř, později svatořečený. Během svého života šířil víru, zakládal kláštery a osvědčil se i jako zdatný diplomat. Zemřel 9. řijna 1045 na Březníku, kopci jen pár kilometrů vzdáleném od samotných Hartmanic. První zmínky o Hartmanicích pocházejí z 13. století, na jehož konci obec zažila velký rozvoj díky objeveným ložiskům zlata.
Zajímavá je i poměrně nedávná historie těchto míst. Až druhá světová válka narušila soužití lidí tří národů ve zdejším kraji. Hartmanice byly připojeny k Německé říši a zdejší židovská komunita prakticky vyhlazena. Mementem těchto krutých let zůstává hartmanická synagoga z roku 1883 a židovský hřbitov, kde byly pohřbeny i nepřeživší ženy z pochodu smrti z koncentračního tábora Helmbrechts do Volar v roce 1945. Po válce následoval odsun německého obyvatelstva a příchod nových osadníků z vnitrozemí. Bohužel se nový rozvoj obce nekonal, neboťza komunistického režimu se obec ocitla doslova na periferii: bylo posledním obydleným místem před vojenským újezdem Dobrá Voda. V roce 1991 byl naštěstí zrušen a do kraje se postupně začal vracet život.