Švihovsko

Švihov

Vodní­ hrad Švihov

Švihov s téměř 1500 obyvateli leží­ 10 km severně od Klatov. Protéká jí­m řeka Úhlava. Dominantou města je vodní­ hrad. Vlastní­ obec Švihov je mnohem starší­. Ve Švihově bylo zemanské sí­dlo již na samém konci 12. století­. Původní­ tvrz stála ve východní­ části města a to při dnešní­m hřbitovní­m kostelí­ku sv. Jiljí­. O století­ později tvrz zí­skal mocný rod pánů z Rýzmberka. Ti postavili v první­ pol. 14. stol. na mí­stech dnešní­ho hradu novou tvrz. Nedaleko vedle ní­ založili městečko. Městská práva Švihovu byla udělena v roce 1501. Rozvoji městečka svojí­ konkurencí­ silně bránilo blí­zké královské město Klatovy. V roce 1549 udělil král Ferdinand I. Švihovu důležitá privilégia. Koncem 16. stol. zí­skali celé švihovské panství­ Černí­nové z Chudenic. Starobylý ráz města setřely požáry v 18. a 19. stol. Statut města Švihov dostal znovu v roce 1973. Městu byl v roce 1993 přiznán městský prapor.

Dnešní­ švihovský mikroregion zahrnuje kromě vlastní­ho Švihova obce Lhovice, Kokší­n, Vosí­, Kamýk a Těšnice. Uvedené seskupení­ obcí­ je výsledkem současného administrativně správní­ho uspořádání­.

Vodní­ hrad Švihov

Vodní­ hrad Švihov dal na mí­stě nové tvrze založit Půta Švihovský z Rýzmberka r. 1480. Hrad se sestával ze severní­ho a jižní­ho paláce, současně stavitel Benedikt Rejt budoval i hradní­ kapli se sí­ĹĄovou pozdně gotickou klenbou, vyzdobenou nástěnnou malbou ‘Sv. Jiří­ bojuje s drakem’, v pozadí­ s obrazem hradu Švihova. Vstupní­ hranolová věž je pětipatrová. Tehdy vzniklo i vnitřní­ opevnění­, s baštami (Červená, Bí­lá, Zelená, Zlatá), s vodní­m pří­kopem kolem vnitřní­ho hradu. Vnější­ systém opevnění­ hradu sestával jednak z hradby zpevněné baštami, z nichž se zachovala jen válcová Kašperka, a z další­ho vodní­ho pří­kopu napájeného vodou z Úhlavy. Renesanční­ úpravy hradu proběhly v letech 1548-96.

Vodní­ hrad Švihov se tyčí­ nad pří­kopem plným vody Hrad byl za třicetileté války dvakrát obléhán (r. 1641 a 1644), ale nedobyt. Pokaždé však bylo vypáleno městečko. V této době již Švihov drželi Černí­nové z blí­zkých Chudenic a hrad pomalu ztrácel význam. Napomohlo tomu i cí­sařské naří­zení­, aby bylo zbořeno opevnění­. To se stalo jen částečně, přesto byl hrad v 18. století­ změněn na sýpku a chátral. Zachráněn a opraven byl až po r. 1945, kdy přešel do správy státu.

Radnice

Radnice stojí­ od nepaměti na stejném mí­stě. Původní­ stavba byla pří­zemní­ s ví­žkou. V 18. stol., hlavně po francouzských válkách sloužila budova i jako vojenský nocležný dům. V roce 1860 bylo započato se stavbou jednopodlažní­ reprezentativní­ radnice se 14 mí­stnostmi. Na nádvoří­ byly vybudovány stáje. V roce 1911 byla radnice opravena. Do roku 1958 byla v části umí­stěna škola. V letech 1986 – 1990 byla rekonstruována zadní­ část budovy. V roce 1993 proběhla oprava samotné budovy radnice. V radnici sí­dlí­ Městský úřad v čele se starostou města. V budově je knihovna, pošta a pobočka České spořitelny.

Špitální­ kostel

Špitální­ kostel sv. Jana Evangelisty měl pojmenování­ po špitálu, který stával vedle něho z fundace pánů Švihovských. Špitál se připomí­ná poprvé roku 1342. Kostelí­k měl tři oltáře, kazatelnu a na kůru varhany. K soukromým účelům začal sloužit po úřední­m odsvěcení­ roku 1788.

Kostel sv. Václava

Vodní­ hrad Švihov Původní­ kostel zde stál již v roce 1384 a od té doby jej postihlo mnoho změn. V roce 1744 shořel, zůstaly pouze obvodové zdi. Dostavěn byl v roce 1747. Na jižní­ straně lodi farní­ho kostela jsou namalovány barokní­ sluneční­ hodiny s obrazem sv. Václava.

Název města

Švihov dostal název podle své polohy, neboť„tu větry než kdekoliv jinde čiperně švihaly“. V roce 1245 bylo dnešní­ město zapsáno jako Schwichov. Do Švihova se nejčastěji jezdí­ na hrad, ale obec se před 100 lety mohla pochlubit naví­c i stanicí­ dráhy, telegrafem, poštou, četnickou stanicí­ a občanskou záložnou. Byla tu koželužna, pila a dva mlýny, konaly se zde výroční­ trhy.

Povodeň

švihovská ulice plná vody Ve dnech 12. a 13. 8. 2002 Švihov a jeho občané prošli těžkou zkouškou, kterou s sebou přinesla povodeň jakou historie města nepamatuje. Rozvodněná řeka Úhlava způsobila velmi kruté následky zejména pro uživatele 67 bytů, kde voda dosahovala v obytných mí­stnostech až do výše 150 cm. 14 domů muselo být z rozhodnutí­ statika demolováno.

Kokší­n

Ves Kokší­n povstala z části v malé rovince, z části na svahu po obou březí­ch Točnického potoka pod Kokší­nskou horou na zemské stezce směřují­cí­ ze středu země na západ. I nazvali ji pravděpodobně Kokoší­n. Kokší­n náleží­ mezi nejstarší­ vsi v kraji. Svědčí­ o tom předevší­m dolejší­ část, položená kolem kří­že, zachovávají­cí­ okrouhlou náves, kde se nacházejí­ selské dvory.

Roku 1186 daroval ves Kokší­n kní­že Frydrich klášteru v Kladrubech. Pokud to byl skutečně tento kokší­n, můžeme stáří­ vesnice datovat daleko dří­ve. Kdy ves od Přeštic připadla ke Švihovu, s ní­mž od pol. 15. stol. sdí­lela proměny, není­ známo. Roku 1505 jmenuje se v dí­le Jindřicha Švihovského. Roku 1563 ji Zdeněk Kavka postoupil bratru Heraldovi a ten ji roku 1591 spolu s Osí­m zastavil Adamovi Šicovi na Poří­čí­.

Kokší­nem projí­ždí­me cestujeme-li z Klatov do Plzně. V současné době je ves neblaze proslulá dopravní­mi nehodami.

Kokší­nský hrádek

Kokší­nský hrádek, čtverhranná věž s valy a pří­kopy střežila, aby nedošlo k přehrazení­ Úhlavy, a aby tí­m nedošlo k ochromení­ vodní­ho opevnění­ nedalekého vodní­ho hradu Švihov. (‘Na jižní­ straně mí­rně se pne Chlum a pomalu se snižuje k západu a tvoří­ porostlé stráně ‘Švábí­’ zvané a končí­ na památném ostrohu ‘Hrádku’ nazvaném tak kdysi podle malé tvrze, jež zde hlí­dala průchod’.)

Název obce

Jak vzniklo toto jméno, které je rozhodně původu mí­stní­ho (nikoliv podle zakladatele) nelze s jistotou ří­ci. Kokeš značí­ u Slováků kohouta. Pravděpodobnější­ se zdá tento výklad: když naši předkové stavěli tuto ves a hledali jméno pro ni, ulpěli očima na květině pastuší­ tobolka, jí­ž staří­ Čechové ří­kali ‘kokoška’ a ves pojmenovali Kokší­n.

Zají­mavosti

V Kokší­ně se narodil v roce 1857 Josef Voráček, profesor v Sofii a později v Uherském Brodě. Byl znalcem bulharského národopisu. Z bulharštiny též překládal.

V Kokší­ně byl v minulosti též rybní­k v mí­stě nad loukou „Obecnice“. Do roku 1965 zde byla ještě část hráze, v tomto roce ji rozhrnulo JZD. Elektrifikace obce byla provedena z části v letech 1913-14 zásluhou švihovského mlynáře pana Emila Tyla. Kokší­nským sedlákům, kteří­ u něho mleli obilí­, nabí­dl nadbytečné využití­ energie vyráběné ve vodní­ turbí­ně.

Lhovice

Lhovice patřily k panství­ švihovskému a sdí­lely s ní­m všechny jeho změny. Obec se v pí­semných pramenech objevuje v první­ pol. 16. století­. Při dělení­ majetku švihovského panství­ v r. 1505 se uvádí­ ves Lhovice a dvůr pustý Lhovice. Panské popluží­ bylo rozděleno lhovickým usedlí­kům při josefí­nské reformě. V roce 1713 mělo než 80 str. orné půdy. Ještě v roce 1847 odmí­tal Černí­n žádost obce Lhovice, aby se směla vykoupit z roboty. S Lhovicemi byla asi od roku 1851 do roku 1876 spojena ves Mezihoří­.

Na počátku 20. století­ byly Lhovice samostatnou obcí­. V obci bylo lesní­ a rybnické hospodářství­ panství­ Chudenického. Většina obyvatel se živila převážně zemědělství­m.

Název obce

Původní­m označení­m obce byl název Mlhovice. To proto, že se v úžlabině, ve které se obec rozkládá drží­ husté mlhy. Dále se v nejstarší­ch matrikách nachází­ označení­ Lhovice. Tento název se změnil na Elhovice, podle německého pojmenování­ tohoto mí­sta. Němci si jí­m těžké vyslovování­ usnadnili. Vložili před L samohlásku E. Tento výraz se rychle ujal a zobecnil tak, že se jinak nepsal a ani nevyslovoval. Mí­stní­ usedlí­ci vycí­tili v názvu působení­ germanismu a proto žádali změnu, která jim byla povolena. Tak naše obec dostává opět český název Lhovice.

Kaplička

Kaplička se nachází­ uprostřed vsi severně od rybní­ka na malém pří­vrší­. Byla postavena nákladem obce v r. 1826. Uvnitř šestiboké kaple stojí­ ozdobný oltáří­k. Na něm stávala socha sv. Jana Nepomuckého. 19. července 1910 se dával na kapličku nový zvonek. Byl tento den posvěcen Veledůstojným panem Vikářem z Vřeskovic. Skoro 19 kg váží­cí­ zvonek byl odkoupený od pana Roberta Pernera ze zvláštní­ továrny z Plzně nákladem obce 78 zl. 98 kr. Zvonek dostal jméno Václav. Když pro zvon přišli v únoru vojáci, ztratil se. Občané jej schovali pod hrází­ rybní­ka. I. Světovou válku přežil, ale ve II. světové válce ‘narukoval na vojnu’. O pouti v neděli 19. května 1957 probí­halo svěcení­ nového zvonku.

Zají­mavosti

Martin Brož čp. 1 nalezl při bourání­ starého špýcharu v březnu 1931 pod zdivem 215 stří­brných mincí­ států a měst, jakožto i cí­rkevní­ch statků středoevropských z let 1574-1619. Poklad byl ukryt na samém počátku 30-tileté války, patrně ještě v r. 1619. Nálezce daroval tento nález klatovskému muzeu.

dřevěná ZOOLhovice byly známy dřevěnou zoologickou zahradou. Josef Sláma čp. 13 zde v letech 1973 – 1989 vytvořil na 170 zví­řat a pohádkových bytostí­. Nechyběla zebra, žirafa, tučňáci, většina domácí­ch zví­řat, Krakonoš, čert, Spejbl a jeho nezdárný syn Hurví­nek. Zahradu navštěvovali lidé z blí­zka, ale přijí­žděli se podí­vat z daleka. Nejdále si odvážela vzpomí­nku s fotografií­ studentka z Ameriky.

Mezihoří­

Mezihoří­ je prastará osada z doby hradištní­. V roce 1563 Heralt Kavka prodal celou ves Humprechtu Černí­novi. Ves náležela k panství­ švihovskému, po roce 1601 k II. dí­lu. Od roku 1662 ves držela Anna Magdalena Černí­nová z Harasova.

Název obce

Samotná poloha této obce dva kilometry na západ od Švihova vysvětluje její­ název. Nachází­ se mezi horama Tuhošťa Běleč. Obec je poprvé uvedena v roce 1548 jako Mezhorzy, tedy Mezihoří­, pak se nějaký čas vžilo pojmenování­ Mezhoř.

Kaplička

Na návsi při cestě se nachází­ kaplička p. Marie, postavená roku 1849.

Zají­mavosti

V obci se nachází­ dva rybní­ky. Na návsi menší­ (dří­ve řečený obecní­), za vsí­ velký (dří­ve řečený panský).

Obec je známa z historické poví­dky Aloise Jiráska: Z Čech až na konec světa, neboťtu žil na své tvrzi (ale i v blí­zkém Biřkově) zeman Václav Šašek z Mezihoří­, jenž provázel ne cestách pana Lva z Rožmitálu v letech 1465-1467.

Pří­mo nad vsí­ Mezihoří­ se naskýtá zví­davým milovní­kům historie strmý vrch TuhošĹĄ, na jehož temeni ve výšce 601 m n. m. se rozkládá pravěké hradiště.

Ježovy

Někdejší­ samostatný zemský statek a sí­dlo vladyckého rodu je známé už od roku 1251. V 15. století­ Ježovy zí­skal některý člen z rodu Lubských, jehož potomci se nadále zvali Ježovskými z Lub. Po nich zde vládli po celé 16. století­ Nebí­lovští­ z Drahobuze. V 17. století­ se Ježov ujali Černí­nové z Chudenic a drželi je jako pří­slušenství­ Švihova až do roku 1738. Poté byl statek přikoupen k merklí­nskému panství­.

Název obce

V obci bývaly vladyčí­ statky, přičemž jistý Jež, asi nejvýznamnější­ osoba, tu měl jeden z nich a podle něho dostala ves název Ježov. Teprve v 16. století­ se uvádí­ Ježovy. Název pak kolí­sal mezi mužským a střední­m rodem až do roku 1916, kdy bylo ustanoveno, že vesnice se bude jmenovat Ježovy.

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Kaple sv. Jana Nepomuckého se nachází­ na vyasfaltovaném prostoru na návsi před zámkem. Na stavbu přispěli hrabě Jan Kolovrat Krakovský a obyvatelé Ježov a okolí­. Základní­ kámen byl položen v roce 1838.

Zámek

Zámek Ježovy Dnešní­mu zámku předcházela nová, větší­ tvrz, kterou si postavil Mikuláš Nebí­lovský z Drahobuze nebo jeho syn Adam na počátku 16. století­. Zámeček byl přestavěn ve 2. čtvrtině 18. století­. V letech 1972-1975 byl zámek opraven. Byl zde zájezdní­ hostinec. Dnes je zámek v soukromých rukou.

Zají­mavosti

Železobetonový kryt byl vybudován československou armádou v letech 1937-1938 jako součást tzv. 3. obranné linie. Okolní­ opevnění­ byla po podepsání­ Mnichovské dohody čsl. armádou zničena, toto však vzhledem k blí­zkosti obydlí­ zůstalo zachováno. Prvorepublikový kryt

Asi dva kilometry severně od obce v lese Dolejší­ se nachází­ mohylové pohřebiště.

Červené Poří­čí­

Nejstarší­ zprávy o mí­stě a zdejší­ tvrzi sahají­ na počátek 14. století­. V 15. století­ byl statek připojen ke švihovskému panství­. V roce 1547 jej koupil Jindřich Mladota z Jilmanic a o 22 let později jej prodal Mikuláši Šicovi z Drahenic. V roce 1623 statek koupil Filip Adam, svobodný pán z Kronenbergu. Roku 1763 koupil Poří­čí­ Kliment František vévoda Bavorský. Posléze přešlo panství­ na základě státní­ smlouvy z roku 1805 na prince Ferdinanda III. z domu Toskánského. V držení­ rakouských cí­sařů byl velkostatek až do roku 1918, kdy se stal majetkem státu.

Název obce

V Čechách se nachází­ téměř dvě desí­tky obcí­ s názvem Poří­čí­. Toto se rozkládá kolem hlavní­ho silniční­ho tahu ze Železné Rudy na Plzeň. Leží­ v údolí­ řeky Úhlavy dva kilometry od Švihova. Nejdří­ve obec dostala pří­vlastek Korunní­, to podle vlastní­ků pořičského panství­ Kronenbergů. Později se podle červené střechy zámku dostalo obci pojmenování­ Červené Poří­čí­.

Zámek

Renesanční­ zámek byl postaven roku 1611 na mí­stě starší­ tvrze. Vstupní­ brána má barokní­ úpravu. Na ohradní­ zdi jsou kamenné busty českých panovní­ků z roku 1765.

Historické památky v obci

Kaple v Červeném Poří­čí­Kaple Nejsvětější­ srdce páně – roku 1713 ji nechala postavit hraběnka Amálie Eleonora von der Hauben. 16. 5. 1726 ji papež Benedikt XIII. udělil mešní­ povolení­.
Kaplička sv. Jana Nepomuckého – otevřená kaple s vysokým barokní­m ští­tem pochází­ z 18. století­.
Socha sv. Jana Nepomuckého – nachází­ se naproti zámku. Dle erbů na podstavci byla postavená hrabětem Maxem Tí¶ringem a jeho chotí­.

Zají­mavost

K zámku patřil pivovar, který byl postaven v roce 1715, kdy ho vlastnila Rakousko-uherská ří­še, poslední­m majitelem byl František Josef I. V letech 1927-1934 se zde vařilo lahvové pivo Regent. Po druhé světové válce sem byla ze zámku přemí­stěna četnická stanice.

Vřeskovice

Ves Vřeskovice leží­ na rozhraní­ chudenické vrchoviny a povodí­ řeky Úhlavy. V dějinách je o vsi zmí­nka již roku 1352. S Vřeskovicemi hraničila ves Úpoř, známá pod německým názvem Sonanger. Její­ držitelé se tak psali v letech 1362-1409. Na kopci vznikla před rokem 1409 tvrz, která patřila větvi rodů Drslaviců. Již v letech 1336-1339 byl držitelem statku a okolní­ch dvorů Ota z Vřeskovic, známý později jako Ota z Biřkova a z Roupova. Racek z Vřeskovic se v roce 1385 zúčastnil křižácké výpravy proti pohanským Litevcům. Při tažení­ na Dunaj v roce 1392 dospěl Racek na hranice Chorvatska. V 15. století­ patřily Vřeskovice Roupovským z Roupova. V roce 1574 byla zdejší­ tvrz již pustá. Dnes se z kdysi pevné tvrze zachovala pouze ní­zká zí­dka.

Název obce

Jední­m z vysvětlení­ původu názvu obce je, že tu žili lidé na vří­skách či vřeskách. Tak byl označován kopec na kterém rostlo hodně vřesu. Vlivem nářečí­ se obec nazývala i Břeskovice.

Škola

Ve Vřeskovicí­ch se nacházejí­ dvě školní­ budovy. První­ záznam o zdejší­ škole pochází­ už z roku 1653. Na větší­ patrové budově se nachází­ kovová deska s nápisem ve staré češtině.

V dnešní­ Vřeskovické škole se už nevyučuje, ale působila v ní­ řada významných učitelů. Jední­m z učitelů byl Ferdinand Sládek. Narodil se v Praze a do Vřeskovic přišel jako osmnáctiletý. Protože zde učil šedesát let, dalo by se ří­ci, že má asi rekord v působení­ na jediné škole. Bachova vláda zakazovala zpí­vat Tylovu pí­seň ‘Kde domov můj’. Tato pí­seň se učiteli Sládkovi velmi lí­bila, složil na ni tedy pozměněný text a tato pí­seň se zpí­vala na škole dál.

Kostel sv. Jana Křtitele

Kostel Sv. Jana Křtitele ve Vřeskovicí­ch Z význačných staveb je třeba připomenout zvláště děkanský kostel sv. Jana Křtitele, jenž se připomí­ná již v roce 1245. Kostel je dominantou pahorkatiny v předhůří­ Šumavy, temný vrch Stramchý pak její­ vstupní­ branou. Pohled na kostel nás provází­ několikakilometrovým úsekem hlavní­ silnice Plzeň – Železná Ruda.

Zají­mavost

Nedaleko obce, u vrchu Stří­brnice se nacházely lázně, které asi v roce 1881 staly majetkem panství­ korunopoří­čského. Vyvěrá zde železitý pramen. Později lázně sloužily jako zájezdní­ hostinec, později jako hájovna.

Třebýcinka

První­ zmí­nka pochází­ z roku 1245, kdy v listině kláštera kladrubského se někdo jmenuje Předl z Třebejciny. V 15. století­ ves náležela k panství­ švihovskému. V dí­lčí­ ceduli z roku 1564 se uvádí­ zdejší­ usedlí­ci a jejich robota. ‘Robotují­cí­ na louce Velké před Švihovem, sekou, suší­ a sváží­ seno do stodoly švihovské. Kromě toho jsou povinni 16 dní­ ženní­ roboty, z každého kmetciho dvorce po 4 dnech tu, kde se jim rozkáže’. Roku 1591 Herald Kavka zastavil ves Adamu Šicovi na Poří­čí­. Roku 1596 Kavka ves prodal Albrechtu Šicovi (Adamův bratr). Od té doby Třebýcinka náležela k Poří­čí­.

Název obce

Původní­ název obce mohl být ‘Třebetí­n’. Tento výraz František Palacký vykládal od slova tří­biti. Toto označení­ našim předkům značilo pasečiti či mýtiti lesní­ plochy (zvláště pro osidlování­). Obec také nesla označení­ Malá nebo Dolní­ Třebejcinka.

Kaple

V roce 1887 se usnesl obecní­ výbor pro stavbu nové větší­ kapličky. Stará totiž už potřebovala větší­ opravy. Stavba stála 1 500 zl., 100 zl. darovala cí­sařovna v roce 1877, neboťuž v tomto roce chtěli stavět novou kapli. Z toho sešlo a uložené pení­ze se zúročily na 170 zl. Do kaple byl zavěšen zvon o váze 27 kg a o průměru 37 cm, při rekvizicí­ch v roce 1918 byl občany uschován, později měl puklinu, a proto byl roku 1930 vyměněn za jiný. 6. 10. 1889 o neděli Růžencové byla kaple slavnostně, za velikého množství­ lidí­ z celého okolí­, vysvěcena. V tento den se stří­lelo z hmoždí­řů, které zapůjčila správa panství­ v Poří­čí­. Od té doby se slaví­ pouťvždy na první­ neděli v měsí­ci ří­jnu.

Zají­mavost

Chov ovcí­ v Třebýcince byl dost značný. V obci bývalo stádo čí­tají­cí­ přes sto kusů. V roce 1884 se přestalo s jejich chovem, poněvadž se chov nevyplácel. Pastýř pak pásl jen hovězí­ dobytek od května do zimy. Před rokem 1860 pásl také prasata. Kolem roku 1885 se počala uží­vat umělá hnojiva. Dřevěné nářadí­ bylo stří­dáno železným. Lépe se selo, oralo, sklí­zelo a začaly se zvyšovat výnosy.

Největší­ povodeň, co paměťsahá, byla v pátek 16. 5. 1889. Před půlnocí­ přišla strašná bouře a průtrž mračen od Měčí­na. Voda brala vše, co jí­ do cesty přišlo. Utonulo mnoho hospodářského dobytka, voda odplavovala nářadí­ a dří­ví­ až k Poří­čí­. Pastušku čp. 8 vody podmetla tak, až padla. Voda topila tak vysoko, že v některých chalupách měli v kamnech ráno plno bahna. Pole byla při potoce vybrána, louky bahnem a kamení­m zaneseny tak, že se vůbec toho roku na nich netěžilo. Komisionální­m šetření­m byla škoda způsobená povodní­ odhadnuta na 2 347 zl.

Chudenice

Kostel Sv. Jana Křtitele v Chudenicí­ch
Městečko Chudenice se nachází­ asi 10 km severozápadně od Klatov. Jejich historie sahá až do hluboké minulosti, vždyťjiž od XI. století­ tato obec patřila českému šlechtickému rodu Černí­nů. V samém srdci městečka stojí­ starý zámek, vybudovaný v průběhu XII. věku. Kromě této starobylé stavby obec nabí­zí­ ještě starší­ kostel Sv. Jana Křtitele.

Navštivte také internetovou prezentaci Starého zámku Chudenice na chudenice.klatovsko.cz.

Kalendář akcí­ – srpen
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031